Zpracování ocelových trubek
Existuje mnoho kroků při výrobě ocelových trubek k získání tak vysoce kvalitních trubek. Uspokojivé metalografické struktury lze dosáhnout vyloučením mechanického zpevňování ocelových trubek. Procesním zařízením je světlá žíhací pec, používaná hlavně pro. Tepelné zpracování hotové nerezové oceli v ochranné atmosféře. Když je aplikační výkon ocelové trubky jiný, metalografické požadavky po světlém žíhání se liší, takže proces světlého tepelného zpracování bude odlišný.
Po zpracování za studena stále existuje zbytkové napětí materiálu ocelové trubky, což je velmi nepříznivé pro korozní praskání trubky napětím. Jakýkoli stupeň tváření za studena povede k výraznému zvýšení odolnosti materiálu vůči praskání korozí pod napětím. Stupeň zpracování za studena bude mít také nepříznivý vliv na odolnost austenitické nerezové oceli vůči vysokým teplotám. Obecně platí, že čím vyšší je pracovní teplota nebo čím vyšší je požadavek na lomovou životnost, tím nižší je stupeň tváření za studena.
Jak je patrné z výše uvedeného úvodu, proces tepelného zpracování ocelových trubek je poměrně problematický. Pro získání kvalifikované metalografické struktury musí být nastavovací část zařízení chladicí sekce pece pro světlé žíhání velká. Pokročilá kamna pro světlé žíhání proto obvykle využívají silné konvekční chlazení ve své chladicí sekci se třemi chladicími sekcemi, které mohou nezávisle upravovat objem vzduchu. Po šířce pásu je rozdělen na tři části.
